Zatímco Karolí urputně celej víkend překládala, já jsem si válela šunky na Moravě. Máme to pěkně rozdělený, žejo?:)) Ba ne! Helejte, posbírala jsem spoustu višní, jednu po druhý vypeckovala, páč máme v rodině hodně „pažoutníků“ (tak říkáme těm, co se v jídlech nimraj a jsou háklivý na pecičky, šlupečky apod.:)) a vařila jsem a nakládala až do samýho rána, abyste si s náma zase dali do čumáčku! Protože na jihu už je sezóna a višně by měly být v kurzu až do konce července, přináším vám recept na džemoládu bez přidaného pektinu a chemických látek a jednu éňoňůňo záležitost, kterou doma podáváme na Vánoce (a jiné velesváteční příležitosti).

Višňová džemoláda bez chemie

Višňová, rybízová, rebarborová… jednoduše všechny kyselejší druhy ovoce (a zeleniny) mají tu výhodu, že do nich stačí přidat opravdu jenom cukr a marmeláda je na světě. Tolik zdůrazňovaný pektin, který v marmeládě údajně nesmí chybět proto, aby zhoustla a vytvořila želeoidní konzistenci obsahuje každé ovoce. Některé více a některé méně. Třeba taková jablka ho mají nejvíc, ale když je do marmošky přidáte, změní vám nejen vzhled, ale i chuť. Nicméně, pokud lpíte na rosolovatosti, a přesto se chcete vyhnout aditivům, tak se bez nich (nebo ještě angreštu, rybízu a citrusů) asi neobejdete… Já jsem se na to jednoduše vykvajzla a řekla jsem si, že to zkusim jenom s cukrem a uvidím, co to udělá. Pravda, inspiroval mě jeden z mých posledních kuchařských úlovků: Konservování pokrmů z roku 1943 od Bareše a Tilla. Trošku jsem recept zkrátila a výsledek? Báááájo!:)

Na čtyři menší zavařovačky budete potřebovat:

• 2, 25 kg višní

• 1 kg hroznového cukru (nebo o něco méně třtinového)

Všechny višně vypeckujte. Je to trošku vopruz, ale výsledek stojí za to. Má to tu výhodu, že nemusíte nic pasírovat a až bude čas, tak jednoduše použijete ponorný mixér. Mám raději višňovku kyselejší, takže mi bohatě stačilo kilo cukru. Hroznový je navíc zdravější, protože je rychleji a snadněji stravitelný a dodá vám okamžitou energii. Taky je méně sladký než běžný cukr, proto džemoládu ochutnávejte. Ale zpátky k receptu.

Takže, vypeckovaným višním slijte šťávu (tu si třeba vyzunkněte zvlášť, je výborná!), zasypte je půlkou cukru a nechte do druhého dne, aby se takzvaně ještě jednou počůraly. Tu šťávu znovu slijte, ale tentokrát ji přiveďte k varu a po 15 min ji horkou nalijte na višně. Nechte 2-3 hodinky odpočinout a celý proces zopakujte s tím, že do ovoce přisypete zbytek cukru. Takhle si tolik nepřevaříte višně a zachovají si víc vitamínů. Teprve teď dejte na sporák šťávu i s višněma a 30 minut vařte. Pozor, nikdy se vám marmeláda nesmí doslova vařit! Její teplota by se měla pohybovat kolem 80°C.

Potom jsem do celé směsi na chvíli ponořila tyčový mixér, a protože se mi nechtělo nic pasírovat a chtěla jsem mít z višní něco mezi marmeládou a džemem, třikrát jsem krátce „zavrčela“ a džemoláda byla na světě.:)

Co mě v knížce zaujalo a o co se s váma prostě nemůžu nepodělit je „marmeládová“ terminologie. Doteď jsem v tom měla hokej, ale pánové si s tím dali práci, takže už je mi všechno jasný!:)

• marmeláda – je ovocný protlak, který po svaření a odpaření ovocné šťávy spolu s cukrem zhoustne

• huspenina – nebo taky rosol či želé je odpařením a cukrem zahuštěná ovocná šťáva

• jam – nebo taky džem je marmeláda připravená z celého nebo kousků ovoce, nikoli z protlaku

• povidla – je na kaši rozvařené, velmi zralé ovoce s přidáním minimalního množství cukru a trochou vody

• zavařenina – je zavařením kozervované ovoce či zelenina, může to být tedy jak marmeláda tak i kompot nebo třeba okurky

Višňový „liguééére“

Tak to je náš rodinný recept na to, jak jí i zdravá rybička může mít na Vánoce jako z praku.:D Ne, dělám si samozřejmě srandu. Ale není lepší, když si chce člověk slavnostně dát něco nepříliš zdravýho a alkoholickýho, když si to udělá hezky po domácku a bez éček? Tenhle likér je pro výjimečné příležitosti a voní létem, i když je prosinec. A ano, vždycky si vzpomenu na Antona Střelce ostrostřelce a našeho dědečka Karla, jak si pokaždý před prvním lokem hrál na Vlastu Buriana a burácel úplně stejně to slavné „liguéére„.:))

Na necelý litr domácího likéru budete potřebovat:

• 1 kg višní

• 750 g třtinového cukru

• 4 lžíce rumu

• 0,7 l vodky (můžete použít jakýkoliv alkohol, ale vodka, protože je bez chuti a zápachu, je asi nejvhodnější)

• 2 hřebíčky

• 1 kus celé skořice

Jestli višně vypeckujete nebo ne, nechám na vás. Je lepší je asi nechat tak, jak jsou, protože i dřevo v podobě pecky tady s chutí likéru udělá svoje. Višně operte ve vodě a do sklenice dávejte po částech a prosypávejte je cukrem. Pak přilijte vodku, trošku rumu hřebíčky a skořici a pořádně promíchejte, ať se cukr rozpustí.

Tak a teď to bude chtít kupu trpělivosti. Podle receptu naší tety Véry (jméno jsem výjimečně neupravila, ať celou smetanu neslíznu jenom já, žeano ;)) se doporučuje nechat sklenici jeden měsíc na sluníčku a pak ještě další měsíc někde pěkne v suchu ve sklepě. Důležitý teda ještě je, aby byly višně pěkně ponořené (!) a nezapomeňte hrdlo sklenice překrýt nějakým plátýnkem, ať můžou dýchat a zároveň, ať vám do sklenice něco nespadne a nezkazí se to.

Po dvou měsících máte vazký likérek hotový. Alkohol slijte (přes husté sítko nebo plátýnko) do nějaké fešácké lahvičky nebo whiskovky – mimochodem, je to moc dobrý a pěkný dárek.:) A višně, co se vám v alkoholu naležely prosimvás nevyhazujte! My je vždycky schováme do mrazáku, a pak je používáme do různých dezertů nebo pudinků. Je to velká dobrota!

TIP: Poslední řádky vyžadují obrněné rybí jedince!:) Ve višních se, asi jako v každém ovoci, občas zabydlí nějaký ten červík. Narozdíl od marmelády, se nám tady v tom receptu červíci tak trošku opijou… a tak trošku vyplavou (bříškama?!) na hladinu.:D Proto je doporučuju pak z hladiny posbírat… nemusíte se bát, alkohol je docela slušná dezinfekce, spíš jde o to, abyste pak někomu místo pěkného dárku nevěnovali naložené višně v „BIO“ kvalitním lihu.:D