Ryby naše nejdražší, já mam pro vás dneska obrovskou zpověď a taky spostu novinek!:) Vy, co nás sledujete na facebooku, tak už to třeba všechno víte, ale protože to jsou novinky jakože fakt veliký a je jich víc, nechci o ně ochudit ani ty z vás, který proudama sociálních sítí ještě neplujou (občas vám upřímně závidim ;)). Trošku se rozepíšu, protože to najednou musí strašně všechno ven, tak se nezlobte, vemte si to třeba do tramvaje, do vlaku nebo na záchod.:D A čtěte… Snad mi porozumíte.;)
Už jsem totiž asi velká holka teda nebo co.:D Vždycky jsem si myslela, že pocit takovýho toho dospěláctví přijde třeba s občankou, s osmnáctejma narozeninama, s řidičákem, s vysokoškolskym titulem, s první prací… nebo tak, ale jakmile člověk (teda teďka vlastně spíš já) nějaký tý pomyslný mety dosáhne, ten pocit se podivuhodnym způsobem nedostaví a s jistou samozřejmostí se prostě zase odsune na nějakou tu čekací listinu dalšího ještě nedosaženýho výkonu č. 17635782. To jsem si teda myslela do nedávna.;)
Jenže pak jsem se jednou ROZHODLA a mimo jiný dala v práci výpověď. Vlastně, pro všechny okolo se mohlo zdát, že dost z ničeho nic. Práce mě bavila, kolegové i šéfové byli prostě skvělí, jenom to nebylo TO vono (víte jak to myslim, žejo?:)). Vy nás ale znáte!;) Takže nemusim zdůrazňovat, že prostě vaření, zdravej životní styl, lidi, výživa, bylinky, Asie a cestování, focení, učení, jóga.. že to všechno jsou moje lásky největší!:) A trvalo to dlouho, ale ne zas tak moc,;) kdy jsem si konečně uvědomila, že nechci dát výpoveď, proto, abych zase hledala a našla další práci, ale ukončit pracovní poměr proto, že prostě konečně VIM, co chci dělat!:) A co víc, nevybírat si z těch mejch lásek jen jednu, ale pěkně je spojit a věnovat se všem dohromady!:) To mi totiž taky nejdřív nedošlo, že to jako jde.:D
A rybky, to, že konečně VÍTE, co je to ta vaše dharma, sen, „dream job“ nebo jak to pojmenovat, to je vám tak neuvěřitelně osvobozující, okouzlující, nabíjející a přitom tak strašně normální a správnej pocit, že takhle přesně, přesně těmahle slovama je definovatelnej. A teď, proč vám to tady píšu a chci trošku popsat. Nejde tak ani o to, se podělit, teda jako jasně, že jo, protože jsem prostě neskutečně šťastná a štěstí je hezký sdílet,:) ale taky proto, že jste tady s náma a protože BEZ VÁS, by tohle nikdy nebylo!:)
Chci se s váma podělit o zkušenosti, protože jsem si – stejně tak jako mnoho z vás – myslela donedávna i já, že něco prostě změnit FAKT NEJDE. Jenže ona to je vážně děsná blbost. Změnila a otočila jsem svůj život za poslední rok doslova na ruby a chci vám ukázat jak a bejt pro vás třeba tak trochu dalším „důkazem“, možná vás vlastně i trochu „inspirovat“ (jen doufám, že to nevyzní nějak nabubřele, protože tak to fakt vůbec nemyslim), že VŠECHNO SKUTEČNĚ JDE, KDYŽ SE CHCE. Bez výmluv a bez diskuze. A tak to prostě je. Všechno, celej svůj život máte doslova ve svejch rukách, na to vemte jed!:) Chce to jen se ROZHODNOUT, posbírat veškerou ODVAHU, kterou v sobě máte a jít do toho NAPLNO! Prostě makat, jak to jen jde. Pak se totiž dějou věci…koukejte.;)
Nebudu zabíhat do úplnejch detailů, ale nakonec jsem se letos na jaře nevdala. K tomu jsem přidala výpověď, takže si doma všichni mysleli, že jsem se dočista zbláznila. Byla jsem bez partnera, bez práce, ale s jasnou představou toho, co budu dělat. Dodělala jsem si konečně výživový poradenství, abych měla „ten papír„,:) jak řiká Jarda Dušek ve Čtyřech dohodách – což by mimochodem mělo bejt nevolitelně povinný představení každý „vysoký školy“ jménem začínající dospěláckej život.
Protože jsem už nemusela dělat nic, co bych nechtěla a nemusela chodit do práce, za to měla veškerej čas jenom pro sebe a pro to, co mě baví, ještě víc jsem se vrhla do vaření, do studia výživy, focení, bylinek, jógy… Všechno tak nějak krystalizovalo, strašně jsem se do toho pustila, paradoxně „dřela“ ještě víc než v práci, protože když děláte něco, co vás baví, nechcete a neumíte se od toho moc odtrhnout (aspoň teda já ne).:D Jen dejte bacha, ať to na začátku vaší šťastný životní cesty nepřepálíte. Mně se to trochu stalo a už jsem pak doslova „padala na hubu“. Dělat osmnáct hodin denně se dlouho vydržet nedá, i když, pokud jste šťastný, žijete zdravě a s láskou, poměrně dlouho se to zvládat dá.:)
Takhle jsem si stvořila svojí vlastní práci. Po výpovědi a za několik měsíců jsem založila svůj životní projekt ZÁSADNĚ ZDRAVĚ a postavila ho na pevnejch základech svejch dosavadních zkušeností a vědomostí. Z nutnosti v dnešní době všechno pojmenovávat jsem si doslova vymyslela povolání, který charakterizuje mojí lásku a práci v jednom, a jasně, dělám si z toho trochu srandu, ale zdá se, že český média objevily první nutriční gastronomku na světě.:D Spojení výživovýho poradenství a kulinářskýho umění je prostě něco, co má podle mě budoucnost, protože jestli nezměníme dosavadní stravovací návyky a nebudeme se učit kvalitní gastronomii, dlouho tady na tom našem pěknym světě nevydržíme. To je realita. A mě to strašně baví!:) A chci to sdílet se všema, co přemejšlej podobně a co o to stojej.:)
A na pár takovejch lidí jsem už narazila a těm patří muj obrovskej dík!:) Na skvělou Petru a holky z Chefparade, kde momentálně taky vařim a učim – novinka č. 1.;) Na Tomáše a Anetu, díky kterym vznikla Akademie Tančící kuchyně, pod kterou vedu Akademii Nutriční Gastronomie – novinka č. 2.:)) Všem mejm skvělejm klientům, kterejm to dává smysl… no, a včele s VÁMA RYBY!:) Protože vy jste byli tady u toho všeho! Takovej velkej schovanej motor, kterej mě hnal a držel nad vodou..
Poslední odstavec chci věnovat ještě svejm nejmilejším a nejbližším. Mojí skvělý rodině, která dlouho nechápala a bála se o mě, ale nakonec pochopila. Karolí, která to všechno se mnou prožívala a řešila. Poslouchala a radila a vždycky v tu správnou chvíli. Neskutečně pomáhala a nechávala mě vybrečet, kdykoliv jsem potřebovala… i na dálku!:* Díky, brdí! A Jarouškovi, kterej tady je a bude. Vždycky.:*
Milá Jano, já už na náhody fakt nevěřím. Dneska jsem dala po skoro výpověď a odešla nadobro z výzkumu trhu. A když jsem četla první odstavce, citovaly úplně přesně to, co jsem dnes říkala svému skvělému šéfovi já.
Jsem teď v takové startovací fázi nejistoty – zítra mám svůj první kurz „Projezte se ke štěstí“, před nedávnem jsem rozjela blog Krkavčí matka, na kterém chci prodávat ebooky, budu se podílet na zakládání raw bistra, plánuju napsat další knížku a chci se angažovat v propagaci svobodné výchovy a vzdělávání.
Připadá mi to teď všechno šílené, vůbec nevím, jestli budu schopná se uživit, ale už jsem prostě věděla, že moje cesta je jinde a že jestli se na ni nevydám, tak můj život bude strašně plochý a prázdný.
Držím ti palce na tvé cestě, myslím, že jsi to vzala za správný konec :-)
Jéé Veroniko, tak moc gratuluju k rozhodnutí a jen tak dál!:) Doufám, že kurz dopadl skvěle a nakoplo vás to ještě víc, směrem ke hvězdám! Ať se Ti moc moc daří a neboj, i ty peníze časem budou. Říkám si to taky.:D A moc děkuju za palce i za milý komentář.;)
Ahoj Jani, trošku vopožděně ti mooc gratuluju ke skvělýmu a odvážnýmu rozhodnutí. Vaše rybičkový stránky hodně ráda čtu, páč sou naplněný třeskutě pozitivní energií. Absolvovala sem i 30ti denní sebelásku s Karolínou a musím přiznat, že bych vás někdy fakt ráda viděla naživo. Nebo aspoń ty z vás, které zrovna někde neskáčou s klokanama:-).Šlo by to? :-)
Ahoj Alice! Děkuju mic a samozřejmě nás to strašně moc těšííí! :)) Děkujeme převelice za komplimenty, myslim, že se u toho červenaj až u klokanů! ;) S tim viděnim, to neni problém, až se Karolí vrátí, tak určitě chcem uspořádat nějakej sraz Rybiček, co si budou chtít na živo plácnout ploutví! :D No a kdybys to nemohla vydržet tak se ozvi a zajdem někam na čaj. ;) Měj se moc prima!
Parada! Strasne Ti to preju a celou dobu ti fandim (a i podle Tebe varim). Jen tak dal, Jani. :-*
Děkuju moc, Šárko!:) To mi dělá obrovskou radost!:)
To je skvělý! Moc fandím. Je to něco co je tu hodně potřeba…naučit lidi dobře jist, aby jídlo nebylo jen na utišení hladu, ale taky jako „lék“, aby byla naše těla zdravá a plná energie.
Moc děkuju, Eriko! Přesně tak. Je potřeba změnit trochu to naše myšlení a místo do věcí investovat do sebe.;) Do našeho zdraví, kvalitního a poctivýho jídla a znovu se učit čistejm a ryzím chutím, o který jsme v důsledku lidskýho pokroku přišli. Chemie, pohodlnost a vlastně i lenost nás otupila, ale já vim, že se nedáme!:) Díky únavě právě z toho pokroku se vracíme do minulosti, ke „kořenům“. Obracíme se k přírodě a selskýmu rozumu. Takže já jsem fakt happy!:D
Díky za super popíchnutí! Já zrovna balancuju nad propastí nudy a stereotypu. Za měsíc to bude rok, co jsem se vrátila z PhD stáže ve španělské Córdobě a už mě to zase táhne někam ven. Do toho se včera objevila nabídka jet učit na univerzitu v Malagu, což je v Indonésii. A tak přemýšlím a přemýšlím a přemýšlím… jestli sebrat odvahu a napsat motivační dopis. Koneckonců je to jenom 5 měsíců.
Anulko, panebože okamžitě padej z internetu, sedni k Wordu a piš!!! Jasně, že jedeš učit do Malagu!!!:D TO JE FANTASTICKÝ!!! Gratuluju a držim strašně moc palce, ať motivačním liebesbriefem okouzlíš a hurá do Indonésie!:) Zážitky a zkušenosti, poznání a nová přátelství, nad to přeci není..neváhej a strašně moc Ti to přeju!:*
Úžasný! Nadšení z toho jen září :-) Zrovna něco takového jsem asi měla číst… já jsem někde v tom meziprostoru… zatím mi asi chybí hlavně ta ingredience odvahy :-) Nebo jsem zatím moc tvrdohlavá a prostě nebudu skákat, jak život sám chce, abych skákala (nebo plavala??), a vehementně mě tím směrem strká :-))))) Já se tvářím, že jako jo, ale moc se mi z nějakého důvodu nechce… :-)
Ahoj Aves, děkuju! Jo, nadšená jsem teď permanentně!:D A hele, nic neni náhoda, člověku přicházej různý věci ve chvíli, kdy „dozrál“ do stavu s tim konečně něco dělat, takže uf! První krok máš jistojistě za sebou!;) Teď už to bude chtít jen čas… lidi jsou odedávna netrpělivý a to zrovna v těhle případech osobních transformací nám děsně hraje do karet,:)) takže neboj, i ta odvaha přijde! Ale je to mrcha, to jo, bála jsem se NESKUTEČNĚ! Jenže i díky tomu VIM, že když jsem to zvládla já, zvládne to každej!:) Kdo bude chtít.;) Takže držim moc palce a měj se skvěle!<3