20. Únor 2015 10

Rybičky negativistky a jak na ně

IMG_20150219_104046

Jedno z témat, který se pořád tak nějak opakuje, když na sobě lidi a rybičky začínaj pracovat a posouvat se tak směrem ke hvězdám, je: Co kruciš, se všema těma negativistama okolo, co vás stahujou zpátky dolů? Kde se vzali, a jak na ně? No, a tak jsem si řekla, že teda dobře, že se na to teda dneska podíváme, jo?:)

To se má tak. Cesta ke štěstí a ke stavu, kdy je člověk opravdicky spokojenej s tim, kdo je a kde je, je do veliký míry cesta opuštěná. Je to cesta samoty. Což je taky jeden z hlavních důvodů, proč se po ní spousta lidí nevydává, pančto se tohohle osamocení prostě (a pochopitelně) bojí. Ale proč? Vždyť přece být veselej a pořád dobře naladěnej je děsně prima a chce to snad úplně každej, no ne?:)

No jasně, že jo! Akorát je vždycky potřeba vidět věci tak nějak v kontextech. Tak třeba u nás, v krásnejch českejch luzích a hájích, který jsou plný úchvatnejch a hrozně moc šikovnejch lidí, máme (podle mě) jeden takovej velikej neduh, a sice nikdo nám nikdy o tom, jak moc úchvatný a šikovný jsme, vlastně neřekl! Vždycky to bylo spíš naopak. Kolektivní příběh naší země a našeho národa neni plnej duhy a naděje, ale spíš útlaku a nesvobody. Většina z nás je už od malička vychovávaná ve stylu, „Radši od lidí a od života nečekej nic dobrýho, panč až se všechno podělá, tak aspoň nebudeš zklamanej. A vůbec, moc se neraduj, panč nic netrvá věčně!“ A vlastně se neni vůbec čemu divit! Protože jo, to co zažili naši rodiče, babičky a pradědové jsou zkušenosti, který je naučily, že na tom, co oni chtějí, po čem touží a k čemu se vztahujou, vůbec nezáleží. Důležitý je to, co chce někdo tam nahoře, někdo, kdo má moc a kdo je většinou taky pěknej lump.

Zkrátka kolektivní přesvědčení většiny lidí (a to nejenom těch v naší krásný zemi) je to, že jsme oběti vydaný na pospas někomu nebo něčemu jinýmu. Vnitřně každej z nás sice tak nějak cítí (aspoň trošičku), že to možná nebude úplně pravda, ale jenom málo lidí (zatim) sebere dost odvahy na to, aby tomu uvěřilo natolik, že se pokusí překročit svůj vlastní stín.

V okamžiku, kdy to udělá, tak se ale pouští do dost neprobádaný krajiny. Najednou si totiž všímá věcí, který ostatní nevidí… Vnímá krásu a potenciál ve všem, s čim se potkává a co víc, uvědomuje si svojí vlastní sílu a odpovědnost… Za sebe sama a za svůj život. Přesouvá se z role oběti do role tvůrce.

IMG_20150219_104314

A to je právě chvíle, kdy se najednou ocitá v samotě. Všem okolo totiž takovej stav připadá dost podezřelej. “Hele, jakto, že je ta holka (případně kluk ;) tak spokojená? To je ňáký divný, ne? By mě zajímalo, co (nekalýho) za tim asi bude!“ A vlastně jim to ani nejde mít moc za zlý, prtž člověka, kterej je tak zacyklenej v přesvědčení, že za jeho nespokojenost můžou všichni ostatní, ani nenapadne, že by mohl bejt někdo šťastnej prostě „jen tak“, sám od sebe a vlastním přičiněním.

Pravdou je, že většina lidí sice mluví o tom, jak chce být šťastná, ale ve skutečnosti to tak vůbec neni. Kdyby totiž vážně chtěla, tak už dávno šťastná je. Jenomže ono to neni jednoduchý. Vyžaduje to odvahu, rozhodnutí a odpovědnost. A tyhle věci je fakt těžký najít, když vám od malička tlučou do hlavy, že je lepší hrát na tu bezpečnou notu. A pocit bezpečí, to je právě to, o co tady běží, rybičky!;)

Spousta lidí ve skutečnosti CHCE bejt v roli oběti, ať už to znamená být nemocnej, zůstávat v nefunkčním vztahu nebo v práci, která ho ničí… Protože jsou na to jednak zvyklý a druhak je to často způsob, kterym se v životě naučili získávat si pozornost a lásku druhejch. Je to totiž hlavně ve chvíli, kdy je člověku blbě, kdy je nešťastnej a na dně, kdy ho konečně někdo vobejme, pohladí a řekne, že to všechno bude zase dobrý. Kdy se i ostatní otevřou, postěžujou si, jak je ten život na houby a všichni jsou najednou vlastně spokojený.

A právě od toho se odvíjí ta samota ve štěstí! Cesta ke spokojenosti je totiž cesta risku a ochoty spoustu věcí obětovat. Je to taky cesta uvědomění si vlastní síly a potenciálu. A tak když jste pak veselí a nic vám nechybí, tak si s váma ostatní vlastně najednou nemaj co říct! Protože vy už je nepotřebujete, víte, že to všechno zvládnete sami a že už jste navíc i něco zvládli sami, což může druhýmu dát pocit bezvýznamnosti a ještě to vede k děsivýmu uvědomění, že „Jééééžiši, ten Pepík je tak spokojenej, až bych mu nejradši dal trochu pěstí, pančto jakto, že já kruci nejsem?“:))

Je to o nich

V takovejch chvílích je dobrý vědět, že to, jak se druhá strana chová, s váma v zásadě nemá vůbec co dělat. To, že na vaší spokojenost někdo reaguje odmítavě nebo naštvaně, s váma nemá nic společnýho ve smyslu, že byste tomu člověku snad měli něco vysvětlovat, nějak se obhajovat nebo se ho dokonce o něčem snažit přesvědčovat. Vaše „úloha“ je dostatečná právě už tim, že prostě jste, tam kde jste a ať si z toho ta druhá strana vezme, co zrovna chce a na co je připravená.

Je to ale i o vás

Žádná konfrontační situace ale zároveň nikdy neni jenom o tom druhym, ale i o vás.

„Cože, co to je za blbost, Karolí?! Vždyť si úplně protiřečíš!“ Ale ba ne, hnedka to vysvětlim.;)

Každej člověk, kterýho v životě potkáme, je odrazem nás samotnejch. Je naše zrcadlo. V dobrym i ve zlym. To znamená, že když máme třeba někoho rádi, něco na něm obdivujeme, tak je to vlastně jenom proto, že se v něm sami poznáváme. Ten člobrda nám připomíná vlastnosti, který nosíme hluboko v sobě a který se v nás díky němu probouzí. Proto třeba když někoho milujeme, tak máme často pocit, jako bysme ho znali celou věčnost. Protože vono jo!;)

Platí to ale i obráceně. Takže když nás na někom něco dráždí nebo rozčiluje, je to většinou proto, že tak nějak ve skrytu duše tušíme, že ve skutečnosti nejsme o nic jiný. Že všechny ty věci, co nás na něm štvou, máme vlastně taky.

IMG_20140609_094903

Achilovka pozitivního myšlení

Čimž se dostávám asi k tomu vůbec nejdůležitějšímu.;) Spousta z nás, která se dá na pozitivní myšlení a tvůrčí přístup k životu si v sobě vybuduje představu negativních emocí jako nějaký pětihlavý vobludy, která stojí za veškerym utrpením světa a kterou je tim pádem potřeba jednou pro vždycky zničit. Ve jménu boje za štěstí si zkrátka vyrobíme nepřítele v podobě všeho, co je negativní a přitom nám unikne to nejdůležitější… Že vlastně furt s něčim bojujeme! Že se pořád vymezujeme PROTI něčemu, před čim se snažíme utéct, namísto toho, abysme to s klidem přijali.

A právě proto nám taky všichni ty negativní lidi choděj do života. Aby nás naučili, že i kdybysme se na hlavu postavili, tak se těch stinnejch stránek svojí osobnosti prostě nezbavíme. Cílem totiž neni vymazat negativní emoce z povrchu zemskýho, ale naopak je přijmout za svý jako přirozenou součást bytosti, života, vesmíru… všeho!

 

Takže, rybičky, až zase narazíte na nějakýho toho negativistu, zkuste se zeptat, ne, „O co mu to jako jde? Co má ten člověk za problém?“, ale „Tyjo! Proč jsem takovýho člověka potkal/a? Co mám JÁ za problém? Co mi tahle rybička asi odráží?“ Schválně jestli se pak kolem vás takoví lidi budou dál hemžit a nebo se postupně úúúúúplně vytratěj… ;)

 

P.s. Už jste zkusili můj kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY? Najdete ho TUHLENC, hnedka dole pod videem a úplně ZADARMO (no, fakt!;)! Je dělanej hlavně pro rybí holčičky, ale chlapečci, kterym nebude vadit, že je budu oslovovat v ženskym rodě, jsou samozřejmě vítáni taky!:)

 

 

10 komentářů k článku Rybičky negativistky a jak na ně

  1. Děkuji Karolínko! Máš naprostou pravdu! Chce to „jen“ se rozhodnout, poslechnout sebe sama a udělat první krok… pak už to půjde samo….
    Krásný a pohodový den plný prima lidí kolem přeji všem rybičkám !!!

  2. Opět úžasnej článek Karolí! :)

  3. Ahoj Karolíno, skvělý článek, mám ještě jeden bezva tip, jak negativní lidi ve svem okolí otočit a funguje to vyborně. Vezměte si Váš sešit, kam si píšete Vaše radosti a přání a napište si třeba Pepík Škarohlíd – pozitivní aspekty a vypište vše co se vám na Pepovi líbí určitě se toho najde hodně, ale napište jen to, co si opravdu myslíte, třeba vás Pepa umí rozesmát nebo umí vařit, prostě zavzpominejte, co jste kdy na Pepovi ocenili… a věřte, že až Pepu příště potkáte, tak vám bude zrcadlit právě ty vlastnosti, které na něm máte rádi. Je to občas složitý, protože člověk se raději zaměřuje na to, že mu Pepa nepřeje a nemá ho rád. Mám odzkoušeno a fakt to je tak!

  4. Děkuju moc, rybičky! Budiž nám útěchou, že vztahy jsou v životě rybího zenovýho mistra zhruba na úrovni státnic (to jakože jsou těžký).:D

  5. krásný článek!!!

  6. prijde mi ze to jsou takovy lehce pitomy holcici reci.. vzdyt tohle holky umej, resit modu a podobny ptakoviny, urcite vis rybicko co myslim :D. chce to muzske mysleni, ktere je analyticke a jde do hloubky. jako ten jeden „negativni“ rikam ze nesouhlasim ze lidi chteji byt obeti, samozrejme ze nechteji. ale to tema je slozite. ten negativismus ci smutne negativni pribehy spis maji nejake sirsi souvislosti, napr vztahy v rodine, atd to je klasicke psychologicke tema – rozhoduje prostredi nebo dedicnost? takze to si myslim ze to neni tak priblbly jako ze nekdo se rozhodne bejt cool a happy a nekdo ten spatnej negativni. spisje to tak, ze oba ty tabory meli k tomu soucasnemu stavu nejake podminky.

  7. a jeste me prekvapilo ze stastni lide jdou cestou samoty? kde? stastni lide jsou prece vzdy obklopeni nekym, naopak smutni lide jsou cestou samoty, protoze nikdo s nima nechce byt.. no je to zajimavy :D

    • Ahoj Luky!
      No jasně, záleží na úhlu pohledu a taky na kultuře, ve který se člověk pohybuje. U nás mi ale příjde, že se spokojený a pozitivní lidi minimálně ze začátku cítí sami, protože bývají obklopený lidma, co si rádi stěžujou a rochněj se ve vlastím neštěstí. Koneckonců tenhle článek vzniknul právě proto, že mi spousta lidí psala, že má hroznej problém s tím, že se snaží vidět svět pozitivně, ale maří jim to okolí a oni trochu nevědí co s tim.

  8. zkus si treba predstavit ze bys mela dve maly kytky.. jednu by jsi pekne zalevala a hezky o ni pecovala.. na druhou bys kaslala ta by byla polouschla atd.. a pak ta pekne opecovana kytka jednoho dne potka tu uschlou a rekne ji, fuj ty jsi naka negativisticka, proc nejsi tak cool a happy jako ja? tak asi tak to vidim. samozrejme clovek ma i nejakou vlastni vuli atd, takze by se asi mel snazit svojim rozhodnovanim asi nejak i treba napul posranej zivot smerovat k lepsimu, ale proste vsichni lidi nemaji stejne podminky a to je treba chapat. nekdo ma horsi karty nekdo lepsi. pravda existuje prislovi ktere rika spatne karty delaji dobre hrace :P

    • Jasně, chápu co myslíš, Luky a myslim, že máš vlastně pravdu a vůbec se s tebou nepřu, protože samozřejmě záleží na tom, odkud a jakej má člověk základ. To ho do jistý míry určuje, ale právě jen do jistý míry, protože v okamžiku, kdy je konfrontovanej s nějakou jinou variantou, přichází právě možnost rozhodnutí se pro něco jinýho, potenciálně lepšího.;) No, ale vzhledem k tomu, že s tou variantou „něčeho lepšího“ ať už je to pro kohokoliv cokoliv, je dřív nebo pozdějc konfrontovanej každej, tak je podle mě otázka životního štěstí minimálně do jistý míry věcí rozhodnutí vlastně vždycky.;)
      A s tou obětí… Vědomě samozřejmě nikdo oběť bejt nechce, nicméně podvědomě tak spousta z nás z mnoha různejch důvodů funguje, protože je to mnohdy paradoxně bezpečný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>