Nóóó, takže už je prej konec října nebo co a tak je načase uvařit si něco správně (pod)zimně hřejivýho, co řikáte? Tahle fazolová dobrota opět pochází z dílny Yotama Ottolenghiho (ne, neptejte se mě, jak se to jméno má vyslovovat!:D), kterej jí originálně nazval „Míchaný fazole se spoustou koření a libečkem“ a já jsem se s ní minule pokoušela ohromit svoje nadřízený. Tvářili se spokojeně, tak snad to nedělali jenom jako.:D
Ano, objevily jsme novou plodinu a jmenuje se řepa!:D…nééé dělám si srandu. Ale jenom maličko, páč s Karolínou tajně soutěžim o lepší řepový recept (ona o tom ještě neví!) Čistě objektivně určitě vyhraju, protože tenhle guláš je prostě geniální!:D Mám taky trošku dilema, kam tohle jídlo zařadit, ale taková „českoindická“ kuchyně je asi nejvíc vystihující.
Už hrozně dlouho jsem měla chuť na nějakou mexickou dobrotu, ale moje snažení vždycky ztroskotalo na tom, že jsem nikde nemohla sehnat balené tortilly, které by nebyly plné cukru, éček a jiných blbostí. No a v tom mě napadla naprosto revoluční myšlenka; UDĚLÁM SI TY PLACKY SAMA! GENIÁLNÍ (ano, taky občas žasnu nad mírou svojí nekonečné invence)!:D Pšeničné tortilly jsou totiž hrozně jednoduché, dobré a vděčné jídlo. Z toho, co vám zbyde, můžete udělat krekry nebo si je schovat na pozdějc, každopádně pokud čekáte návštěvu, sláva vás určitě nemine.:) My s milým jsme se pokusili předstírat, že jsme zavítali někam mezi kaktusy ke strejdovi Juanovi a udělali jsme si nefalšované domácí burrito.
Handcrafted with love by STUDIO SYNAPSE, 2013