Tak jsem si nedávno dělala takovej malej průzkum ohledně toho, co lidi zrovna nejvíc trápí a co nejvíc řeší, panč mě to jakožto toho životního kouče dost zajímá. No a hádejte na co jsem přišla? Že tady mezi náma plave strašná spousta úžasnějch rybiček, co jsou moc krásný, plný vědomostí a potenciálu, ale vůbec to o sobě nevědí. Co víc, nejen že maj pocit, že nejsou dost dobrý, ale ještě jsou i často přesvědčený, že myslet si o sobě hezký věci, je vlastně dost nafoukaný. A tak se podceňujou, drží se zkrátka a nakonec se v tom svým životě tak nějak plácaj, lapaj po dechu… jsou prostě jako ryby na suchu.
