Tak jsem se, rybičky, konečně zase rozhoupala napsat něco trochu hlubokýho.:) To se tak někdy stává, když vám život přináší výzvy a situace, o které teda ale fakt vůbec nestojíte. Třeba jako když si celou dobu myslíte, jak jste se svým životem spokojení a najednou si uvědomíte, že to možná zas až tak bezva neni. Něco se stane, většinou i nějaká blbost a vy najednou zjistíte, že jste si tu spokojenost už nějakou dobu asi trošičku nalhávali… No a co pak? Co s tim? Máte to řešit nebo to radši nechat být? A je vůbec tohle zjištění „opravdový“ nebo je to jenom nějaký vaše náhlý hormonální zmatení? Nevíte. A to je právě ono! Najednou stojíte na křižovatce, mozek vám pracuje na plné obrátky, jednou řiká tohle, podruhý zas tamto… a vy absolutně netušíte, co vlastně chcete a už vůbec ne, co dělat a jak se teda rozhodnout?!
Tak vám všem drahým rybičkám, co tohle znáte, dnes patří následující odvěká rada: Zůstaňte věrné svému srdci!
A cože to teda jako vlastně znamená?:)
Já si myslim, že člověk ve skutečnosti vždycky ví, co je pro něj dobré a co ne. Prostě to tak nějak vnitřně cítí. Otázkou je, jenom jestli to vědět chce. Odpovědi, které hledáme, totiž často nejsou ty , které bychom chtěli slyšet. Abyste rozuměli, má se to takhle.
Mozek versus srdce:
My lidi v sobě máme spoustu úžasných součástek a mezi nimi třeba taky mozek. Ten je napojený na naše Ego, na naši identitu jako jedince a tím pádem je to takovej ten starej rozumbrada, co přemýšlí, rozebírá, vymýšlí, vždycky ví všechno nejlíp… zkrátka jeho úkolem je být rozumný. Proč? Protože být rozumný znamená mít krytá záda. Znamená to zvážit všechny možnosti, zkušenosti a přijít s řešením, které je v danou chvíli nejbezpečnější. Ego je svým způsobem vlastně takový trochu překombinovaný pud sebezáchovy.
To srdce, to má přesně opačně. Je napojené přímo na našeho ducha, na to „světlo“, které si každý nosíme uvnitř, na naši vyšší podstatu. A díky tomuhle spojení taky nepotřebuje myslet. Ono už totiž všechno ví. Jeho zdrojem je vesmír, kolektivní vědomí nebo jakkoli tomu chcete říkat a v něm jsou odpovědi na všechny otázky už dávno předtím, než je vůbec položíte. Proto když „myslíte“ srdcem, tak prostě tak nějak intuitivně víte. Háček je v tom, že intuici nás většinou nikdo moc nenaučil poslouchat a tak ji pokaždé překřičí ta naše upovídaná mysl, co nám předkládá řešení, která jsou sice rozumná, ale ne vždycky nutně správná. Jestli totiž Ego nemá něco rádo, pak je to změna a tak udělá všechno proto, aby vás přesvědčilo, že riskovat se nevyplácí.
Jenže moudrost praví, „Kdo neriskuje, nežije!“, a tak je někdy prostě potřeba se na ten rozum vykašlat. Správná rozhodnutí totiž často vůbec rozumná nejsou. Naopak! Jsou úplně bláznivá a děsivá, nicméně většinou nezbytná proto, abychom mohli být šťastní!
Proto k sobě zkuste být upřímní a uvidíte, že přesně víte, co máte kdy dělat. Bolí to a je to vopruz, já vim!:) Ale nedá se svítit! Otázka je jednoduchá: jste šťastní?! Jestli jo, tak sláva a huráááááá a jupííí jupííí!!!:) Ale pokud ne, potom se zeptejte sebe sama, co přesně vás od toho vysněného štěstí dělí? A proč jste to ještě neudělali? Představte si, že je vám k dispozici všechna odvaha světa… co byste udělali?! Vybodněte se na chvíli na ten svůj ochranářský rozum a představte si, co byste dělali a kde byste byli, když byste měli 100% jistotu, že žádné vaše rozhodnutí nikdy nebude špatné. Že jste a vždycky budete v bezpečí. Že jediné překážky, které existují jsou ty, které si sami vytvoříte.
Čeho se bojíte? A jaký by byl váš život, když byste se konečně bát přestali?!
Váháte, jestli opustit práci, partnera, domov, svůj životní styl nebo celý ten svůj „příběh“, v němž máte roli, která už vás nejen nebaví, ale taky pěkně štve? Správná odpověď, pokud ji vážně chcete slyšet,;) nevychází z vašeho centra strachu a obav, ale ze svobody a odvahy. Proto jí taky nehledejte ve své hlavě, ale ve svém srdci. V místě, kde víte, že jste pořád v bezpečí, v místě, kde jste součástí celého vesmíru a přirozeně tak směřujete za štěstím.
Takže jak rozpoznat hlas svého ♥?
Jak se tedy naladit na svou intuici a mít jasno?:) Tady je pár praktických tipů:
- Na chvilku se v klidu usaďte a zavřete oči. Představte si sebe sama… jako člověka, jako bytost. Ukažte na sebe prstem. Kam přesně ukazujete…? Hezký, žejo?!;)
- Zeptejte se sebe sama:
- Co bych dělal/a, kdybych věděl/a, že se nemám vůbec čeho bát?
- Co bych dělal/a, kdybych věděl/a, že nic není nemožné? Kdybych věděl/a, že neexistuje selhání?
- Co všechno bych změnil/a a udělal/a jinak, kdybych před sebou měl/a poslední měsíc života?
- Po čem už dlouho toužím?
- Co byl vždycky můj sen?
Odpovědi, které dostanete, jsou odpovědi vašeho srdce. Protože ve vesmíru opravdu není nic nemožné. Ve vesmíru není žádné selhání ani strach… Ty začnou existovat, až když si je sami vytvoříte. Jen VY jste tvůrcem svého světa a všeho, co se v něm děje. Nikdo jiný. Pokud nemáte tušení, o čem to mluvím, pak koukněte sem,:) ale mezitím:
- Jděte a udělejte to, co víte, že je správné.:)
P.s. Taky byste konečně chtěla mít fakt ráda sebe sama? Tak pak určitě vyzkoušejte můj kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY!;) Najdete ho TUHLENC, hned dole pod videem a úplně ZADARMO (no, fakt!;)!
OBRÁZKY:
Děkuji za krásný příběh…absolutně souhlasím a vše se mnou doslova rezonuje…a ani nevíte, jak je právě toto v mém případě aktuální, takže všem přeji, aby také poslouchali svá srdce :-)