Proso a jáhly. Lámala jsem si hlavu, proč, kruciš, nese tahle dobrota dvojí název? A tak jsem se poučila o tom, že to je proto, že zatímco proso označuje celou rostlinu jako takovou, jáhly jsou jen ta její vyloupaná zrníčka (technicky vzato jsou to vlastně semínka), která potom jíme. Zajímavostí prosa je to, že to není obilnina, jak by se mohlo zdát, ale tráva (to koukáte, co?:)) (Ballentine 1978). Její semínka se u nás obvykle přidávají hlavně do krmení pro ptáky, ale jinde ve světě je zobají ve velkém i lidi už od nepaměti.
Štítek celozrnné potraviny
Proso neboli jáhly
Karbohydráty aneb proč topit cihlami, když máte dřevo?
Největším strašákem všech hubnoucích nešťastníků byly odjakživa tuky. Poslední dobou to ale vypadá, že nepřítel číslo jedna má svého komplice, který je možná ještě nebezpečnější – karbohydráty (mono a polysacharidy, neboli cukry a škroby; pro podrobné informace ohledně složení, funkcí a metabolismu karbohydrátů, si zde můžete stáhnout krátký pdf dokument:Karbohydráty: přehled a metabolisus). Strava moderního člověka je na cukry a škroby extrémně bohatá. Vedle hromady pečiva a jiných obilných výrobků zkonzumujeme denně spoustu cukru, o kterém často nemáme ani tušení. Většina běžně prodávaných potravin je totiž doslazovaná včetně např. chleba, cereálií nebo uzenin (schválně se příště, až půjdte nakoupit podívejte na složení všeho, co normálně kupujete a nebudete se stačit divit). Nedávný průzkum v USA ukázal, že průměrný Američan denně spořádá kolem 90g cukru (asi 21,4 lžiček), což dělá téměř 16% celkového denního energetického příjmu (Welsh et al. 2010). Většina z toho pak byla právě „skrytá“ v potravinách, do nichž bychom to ani neřekli.
