Horečka je jednou ze základních imunitních odpovědí na neřády v těle a je jak známo důkazem toho, jak se organismus „pere“ s bacily. Proto se při ní zvyšuje tepová frekvence a látková výměna… O horečce mluvíme, až když teplota pacienta vystoupá nad 38°C. Prestože jde o samoléčící stav, který by se neměl hned uměle srážet, aby se tělo hezky vypotilo a udělalo, co je potřeba, někdy je zásahu třeba. I já starej mazák, který se vždycky hrdě pyšní tim, jak ho neskolí žádná chřipka nic, jsem nedávno ulehla. Po třech dnech s 39-tkami, co nešly dolů, jsem propadala zoufalství. Na balení sebe sama do ledového prostěrdla nakonec naštěstí nedošlo, protože jsem ve světlé chvíli objevila geniální babskou radu s vaječnými bílky v hlavní roli!:) Takže jak nejlépe na urputnou mrchu horečku?
Štítek horečka
Priessnitzův zábal
Priessnitzův zábal/obklad nese název po svém rakouském vynálezci Vincentovi Priessnitzovi, který žil poklidným životem rolníka v Jeseníkách v 19. století až do doby, než ho v 16-ti letech přejel splašený koňský povoz a trošku mu rozdrtil hrudník. Taková věc však nemohla Vincenta nijak rozházet! Jakožto všímavý pozorovatel světa kolem sebe totiž zjistil, že všechna zraněná zvířata se ze všeho vždycky buďto sama „vylížou“ a nebo se „léčí“ vodou. Inspirován mladou srnou, která si omývala rány v řece, se tak Priessnitz uzdravil pomocí studených obkladů, které si sám naordinoval a rovnání žeber o židli. Postupně takhle vyvinul celou léčebnou metodu, tzv. hydroterapii, úspěšně užívanou dodnes (Kirchfeld a Boyle 1994).