Ahoj rybičky!
Během naší nedávno probíhající akce 30 dní intenzivní rybí sebelásky, kde jsme se učili, jak mít dovopravdicky rád nebo ráda sebe sama, si jedna závojnatka tak trošku povzdechla, že by jí zajímalo, jestli to někdy dokáže na 100%. Jako tu sebelásku. Zkrátka jestli se někdy bude mít ráda úplně a docela a bez jedinýho malinkýho zaváhání. No, a mně tahle otázka přišla tak hrozně zajímavá, že jsem se o ní rozhodla malinko rozepsat.:)
Všechny důležitý životní moudra typu, „Mějte rádi sebe sama!“, „Poslouchejte hlas svého srdce!“ nebo třeba, „Vykašlete se na to, co si myslí ostatní!“ se vyznačujou několika společnejma znakama.
Rada, „Prostě se s tím smiř. Všechno je přesně tak, jak má být,“ je další takový pravdivý, ale často hodně neuchopitelný moudro…
Milé rybičky. Dneska si budeme povídat o kamarádství. O tom, jak moc je hezký, skvělý a důležitý a někdy taky zcela a totálně na pěst.:D To se má totiž tak, že jsem minule měla takovou menší katarzi (rozumějte hysterickej cholerickej záchvat), protože ano, i my ryby tohle míváme a možná dokonce častějc, než by se zdálo.;) Uvědomila jsem si ale díky němu spoustu důležitejch věcí. O přátelství, o lidech, co je mám tak strašně ráda, ale hlavně sama o sobě. No, a teď vám to všechno řeknu. Krutou a nahou pravdu bez okolků, tak se připravte, pančto poteče krev!:D
Ahoj rybičky moje zlatý! Tak konečně píšu od těch praštěnejch klokanů!:) A věřte mi, myslim na vás kudy chodim, protože tady je takovejch krásnejch míst a divnejch zviřátek, až z toho oči přecházej. A lidi, ty jsou vám tady taky takový hezký, milý a usměvavý… Proháněj se po ulicích na skateboardech nebo se surfem v podpaží a nejenom že vypadaj vesele a že nic neřešej, ale oni FAKT JSOU VESELÝ A FAKT NIC NEŘEŠEJ!:D
Minule jsem šla nakoupit a ta pani za pokladnou se usmívala tak, jak se neusmívám ani já po vážně dobrym kafi, povídala si se mnou o životě, vtipkovala, popřála mi krásnej den… A mě to vedlo k zamyšlení, jak je to, kruciš jako možný?!:D Já si totiž pořád dělám srandu, že je to tady země jednorožců a duhy, ale co když je to vážně pravda?!:D
Minule jsem vám, rybičky, slíbila návod na to, jak potkat svojí životní lásku, pamatujete? Proto tenhle článek dneska! Žádnej Valentýn nebo tak něco (i když se to teda nakonec celkem hodí, uznávám)!:) Nejspíš si totiž řikáte, že to je sice bezva, vědět, jak máte „toho pravýho“ rozeznat, jenomže to byste ho/jí nejdřív museli někde potkat, žeano. No, a jak každej víme, to teda neni ani trochu jednoduchý! Protože kdyby bylo, tak to jsme všichni rádi, veselý a spokojený, nic nám nechybí a v zásadě nemáme v životě co řešit. Ve skutečnosti je to ale trošičku jinak. Pan božský většinou jaksi nepřichází (pani taky ne :) a tak jsme sami, vopuštěný a nebo se plácáme ve vtazích, který nás nebavěj, štvou, který nám ubližujou… Zkrátka realita se od tý naší ideální představy o tom, s kym bysme chtěli strávit zbytek života, dost radikálně liší… Ale to je asi koneckonců normální. A nebo neni?!
No jo, je tomu vážně tak, ryby už raděj i ve vztazích!:D Ale to proto, že jsem včera kdesi narazila na článek, kterej byl o tom, jak má člověk u partnera poznat, jestli je to konečně „ten pravej“ a tak mě rozvohnil, že jsem si řekla, že na tohle téma taky musim něco napsat. Byly tam totiž i takový věci, jakože si máte zapisovat všechno, co vás na vaší polovičce štve do zvláštního notýsku, abyste to teda viděli černý na bílym, nebo že si máte každý svoje tření (ano, myslim tim milování:)) ohodnotit na škále od 1 do 10 a když to půjde pod 7, tak ROZCHOD! No, kromě toho, že si myslim, že je tohle všechno naprostá hovadina, tak mě to vedlo k zamyšlení nad tim, jestli je vlastně potřeba si otázku, „je to ten pravej?!“ vůbec klást??
Uznávám, že tohle počasí je vážně na kočku. Buďto je hnusně pořád a to prostě jen tak veselej bejt nejde a nebo je teda pár dní hezky, což je bezva, ale o to naštvanější pak člověk je, když zas začne bejt šedo. Jenže… jde to vůbec udělat správně?! Přemejšlela jsem nad tim zrovna nedávno, když jsem zase měla svojí občasnou sebe-lítostivou chvilku… Že jsme my, lidi, vlastně večně nespokojený. Já vim, na tom neni nic objevnýho, to ví přece každej a spousta lidí si to dokonce i sebe-reflexivně uvědomuje sama na sobě. Co se ale člověk nikde moc nedozví je proč to tak je a případně co teda s tim?! číst dál
Handcrafted with love by STUDIO SYNAPSE, 2013