Když jsem se poprvé v životě setkala s etiketou bio byla jsem ještě malá, culíkatá holka, co se nějakou záhadnou shodou okolností dostala do prodejny se zdravou výživou, kde s intenzivním zaujetím sledovala všechny ty podezřele vyhlížející boby a zrníčka a taky mámu, jak lomila rukama, že je to všechno strašně drahé. Od té doby se toho hodně změnilo. Culíky už nenosím a bio potraviny nejen že přestaly být výsadou specializovaných obchodů, ale staly se novým módním trendem propagujícím zdraví a podporu lokální produkce a ekonomiky. Hlavním “bio argumentem” tak je, a vždy byla, etika – dejte vale hypermarketům a potravinám, na jejichž rozbor potřebujete diplom z chemie a podpořte svoje zdraví i místního farmáře tím, že si koupíte jeho čerstvé ovoce. Jelikož si ale za podobné rozhodnutí musíte často poměrně citelně připlatit, objevily se spekulace o tom, jestli celý bio fenomén není náhodou jen dalším chytrým marketingovým trikem, jak lidem odlehčit peněženku. Podobné pochybnosti se nejčastěji objevují ve spojení právě s čerstvou zeleninou a ovocem, protože u nich, narozdíl od trvanlivých výrobků, nemusí být bio/nebio rozdíl hned patrný.

číst dál