Uznávám, že tohle počasí je vážně na kočku. Buďto je hnusně pořád a to prostě jen tak veselej bejt nejde a nebo je teda pár dní hezky, což je bezva, ale o to naštvanější pak člověk je, když zas začne bejt šedo. Jenže… jde to vůbec udělat správně?! Přemejšlela jsem nad tim zrovna nedávno, když jsem zase měla svojí občasnou sebe-lítostivou chvilku… Že jsme my, lidi, vlastně večně nespokojený. Já vim, na tom neni nic objevnýho, to ví přece každej a spousta lidí si to dokonce i sebe-reflexivně uvědomuje sama na sobě. Co se ale člověk nikde moc nedozví je proč to tak je a případně co teda s tim?!

Rybí teorie:

Mám takovou svojí teorii, kterou jsem pravděpodobně někde někomu ukradla :D a ta praví, že bejt pořád tak trochu smutnej a zpruzenej je v zásadě jistej druh sociální strategie. Řekněme si upřímně, šťastný a spokojený lidi to maj ve společnosti vlastně dost těžký, protože většina lidí úplně šťastná ani spokojená neni. Bejt veselej často znamená bejt sám. Lidi nejsou naučený být na světě rádi prostě jen tak. Potřebujou nějakej důvod… A ten je většinou zhmotněnej v řešení nějakýho problému. Problémy se tak pak vlastně stávaj nutnou podmínkou pro eventuální pocit štěstí a my si je tak často sami uměle vytváříme, aniž bysme to věděli. Toho, kdo se ničim netrápí nechápeme, panč nám to zkrátka do týhle naší rovnice nesedí.

Navíc spokojenost jednoho člověka konfrontuje ostatní s jejich vlastní nespokojeností a tudíž s pocitem jistýho selhání. Ono je to dobře, protože od toho člověk potkává jiný lidi, aby je pozoroval, inspiroval se a byl buď vděčnej za to, co už má a nebo naopak chtěl něco měnit k lepšímu. Blbý ale je, když máme pocit, že tahle změna vlastně neni možná… Což je bohužel převládající lidský přesvědčení. A tak jsou někdy veselí lidi vlastně tak trochu outsideři.

Většina z nás se totiž cítí jako oběť (ať už svejch rodičů, partnera, šéfa, politiků, počasí…), ne jako tvůrce svýho života a nespokojenost je tak pak tím, co nás tak nějak spojuje. Dovoluje nám sounáležitě poklepávat jeden druhýmu po rameni, vzájemně se litovat, ujišťovat se, že v tom utrpení nejsme sami a že nás má někdo rád.

A to je podle mě nakonec i ten nejčastější důvod, proč ty depky (ať už podzimní a nebo jakýkoli jiný) máme. Vlastně nám svym způsobem slouží. Sociálně nám vyhovujou. Když se něco nedaří, tak nám všichni rozuměj, jsou na nás hodný, staraj se o nás, zatimco když se máme fajn, tak jsou ostatní sice rádi, ale… jsou určitě? Prostě problémy nám často dávaj pocit bezpečí. Pocit, že všechno je v pořádku, jenom kdž něco v pořádku neni, což odráží celkový společenský přesvědčení, že spokojenej přece stejně bejt nejde.

Jenže my, rybičky, přece víme, že tak to vůbec neni, no ne?!;) Štěstí neni podmíněný ničim jinym, než našim vlastním stavem mysli a hranicema, který sami sobě vytyčíme. Ve skutečnosti k němu žádnej důvod nepotřebujeme, akorát že nám to nikdy nikdo neřekl.

Takže tímto je můj psychologickej rozbor u konce :D a teď, CO S TIM?!

Čas útlumu:

Předně bych ráda řekla, že si rozhodně nemyslim, že by člověk měl bejt (a nebo že je možný, aby byl) pořád veselej. Je totiž přirozený a někdy dokonce i nutný bejt smutnej a nešťastnej, protože někdy k tomu prostě fakt je důvod a rovnováhu je potřeba mít na obou stranách. Zejména podzim je období, kdy je příroda a stejně tak i všechny bytosti, který v ní žijou, v útlumu. Je to nejenom čas příprav na odpočinek, ale taky loučení a reflexe a s těma to nikdy neni jednoduchý. Roční inventura, kdy člověk rekapituluje a hodnotí, co se mu v předešlejch měsících povedlo a nepovedlo, co je potřeba opustit nebo dělat jinak, to je skoro vždycky bolestivý a proto je jasný, že jsme při tom trochu nesympatický. Na druhou stranu nám tohle období umožňuje strávit trochu víc času jenom sami se sebou, být k sobě upřímný a všechno to zhmotňovat v nějaký tvůrčí činnosti. Podzim je totiž taky časem kreativity.

Jak bejt veselej i na podzim (nebo skoro pořád):

Vzhledem k řečenýmu, bude moje první rada možná znít trochu kontraproduktivně, nicméně smysl dává, slibuju!:)

• Pokud máte podzimní depku, je toho na vás moc a jste votrávený, tak se tomu nebraňte. DOVOLTE SI BEJT UNAVENÝ!

Každej je někdy zpruzelej a je to tak dobře a správně. Nejde o to dělat, že jste veselý, když veselý nejste nebo za to na sebe dokonce bejt naštvaný. Důležitý je uznat, že vám třeba neni zrovna nejlíp, ale zároveň se v tom zbytečně neutápět. Klidně si postěžujte! Občasný stěžování je totiž zdravý… Dokud se z něj nestane hlavní prostředek k dožadování se pozornosti a sentimentu od druhých.

• Udělejte si osobní inventuru

Zkuste se svýma problémama strávit trochu času a uvědomit si, jestli jsou reálný a nebo vlastně tak trochu uměle vytvořený. Buďte k sobě upřímný. Dost možná zjistíte, že se kvůli něčemu trápíte „jen“ proto, že máte podvědomě pocit, že vás pak ostatní budou mít radši. Všechno si to pište; myšlenky a přesvědčení o tom, co všechno nejde a co všechno si nezasloužíte. Pak si to projděte a vědomě se rozhodněte, že všechno, co vám neprospívá, necháte plavat. Dobrou pomůckou je představit si, že jste svůj/svoje vlastní kamarád/ka. Co byste mu/jí řekli?

• Odpočívejte a buďte na sebe hodný
  

Jak už jsem řekla, podzim je čas útlumu. Stejně jako příroda i naše tělo žije v pravidelnejch cyklech, který je potřeba aspoň trošku respektovat. Potřebujete bejt chvíli bez lidí? Řekněte jim to! Vlezte si do vany, jděte na procházku nebo na masáž, něco hezkýho si kupte… Buďte sami se sebou a buďte tak rádi.:)

• Využijte tuhle (ne)energii k něčemu dobrýmu

Depka a období reflexe je vždycky ideální příležitostí pro inspirovanou tvorbu. Ne náhodou vždycky byli a jsou skoro všichni slavný umělci rozervaný alkoholici s depresema!:D Využijte chvíle, který trávíte uzavřený do sebe pro to, co vás baví a inspiruje a dejte svým emocím průchod. Pište, kreslete, malujte, foťte, zpívejte, hrajte na kytaru, vařte… převeďte tu energii ven ze svýho těla a dejte jí ňějakej tvar, kterej vás těší.

• Uvařte si bylinky

No a pančto matička příroda moc dobře ví, že někdy má holt splín každej, tak nám naštěstí vyrobila spoustu kytiček, který nám s nim pomůžou!;)

• Na zklidnění a proti špatný náladě zkuste:

• Meduňku
• Třezalku
• Levanduli
• Kozlík

• Na fyzickou i mentální vzpruhu:

• Mátu
• Citronovou trávu
• Zelený čaj
• Kopřivu
• Pampelišku

• Zkuste esenciální oleje

Jedna věc je bylinky pít a druhá je je čuchat.:) Kupte si nějakej přírodní esenciální olej a celý si to doma provoňte, je to boží! Člověk by fakt nevěřil, kolik věcí s váma a vašim tělem může udělat ta správná vůně. Prodávaj se jak inidividuální bylinky, tak celý harmonizující směsi a mně se nejvíc osvědčilo nejít po názvech a etiketách, ale po čuchu. Kupte si to, co vám v danou chvíli voní, protože to je přesně to, co nejspíš potřebujete.

P.s. Taky byste konečně chtěla mít fakt ráda sebe sama? Tak pak určitě vyzkoušejte můj kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY!;) Najdete ho TUHLENC, hned dole pod videem a úplně ZADARMO (no, fakt!;)! 

 www.karolinadobrovska.cz