No jo, je tomu vážně tak, ryby už raděj i ve vztazích!:D Ale to proto, že jsem včera kdesi narazila na článek, kterej byl o tom, jak má člověk u partnera poznat, jestli je to konečně „ten pravej“ a tak mě rozvohnil, že jsem si řekla, že na tohle téma taky musim něco napsat. Byly tam totiž i takový věci, jakože si máte zapisovat všechno, co vás na vaší polovičce štve do zvláštního notýsku, abyste to teda viděli černý na bílym, nebo že si máte každý svoje tření (ano, myslim tim milování:)) ohodnotit na škále od 1 do 10 a když to půjde pod 7, tak ROZCHOD! No, kromě toho, že si myslim, že je tohle všechno naprostá hovadina, tak mě to vedlo k zamyšlení nad tim, jestli je vlastně potřeba si otázku, „je to ten pravej?!“ vůbec klást??

Podle mě ne-e. Chápu, že se to, co tu teď popíšu, dá jenom hrozně těžko vysvětlit někomu, kdo si to sám nezažil, ale moje zkušenost je prostě ta, že když se ta vaše osudová rybička objeví, tak to najednou tak nějak sami od sebe víte. Já vim, já vim, zní to jako děsný hollywoodský klišé, ale když ono to tak je!:) Prostě stejně jako někdy potkáte někoho, u koho po chvíli (a nebo klidně hned) víte, že vás štve, tak někdy zase úplně stejně víte, že ten, na koho se zrovínka díváte, je člověk, kterej je dokonalej a že i kdybyste mohli, tak byste na něm nezměnili ani vlásek. Otázka, jestli je to ten pravej, tim pádem úplně odpadá, protože se v tom momentě stává naprosto zbytečnou. To, že to JE ten pravej víte celou svojí bytostí a prostor pro pochyby prostě… neni.

Všichni, co vás maj i nemaj rádi, vám budou samozřejmě řikat, že to je blbost a naivní a důsledek zmatení hormonů a já nevim co, a že za 15 let si to teda povíme, jak to s tou velikou láskou je dovopravdy… Ale víte co?

Ryby namítaj

Na to já mám dva argumenty, který možná spoustu lidí naštvou, ale od toho už jednou máme s Janou svůj blog, abysme na něm mohly ventilovat svoje (třeba i kontroverzní) názory!:D

Neni to jedno?

Bojíte se, že člověk, kterýho potkáte, se kterym žijete nebo s nimž už dokonce třeba máte děti, vlastně neni ten pravej?

No a co?!:) Jasně, že bysme všichni rádi byli s někym, kdo je nejlepší a dokonalej, ale to přece může v různejch chvílích znamenat různý věci. Když někoho zítra potkáte a zamilujete se, tak to přece neni jen tak. Ten člověk má něco, co právě teď hledáte, potřebujete, chcete… a co bude za 10 let, to je přece úplně jedno. TEĎ to je ten pravej a hotovo! Řešit, proč by to tak bejt nemuselo, budete moct až někdy ta situace, která vás povede k podobnýmu zamyšlení, nastane.

Myslim, že často zapomínáme na to, že každá emoce i prožitek jsou vždycky pro každýho stejně opravdový bez ohledu na to, jak moc se může v čase měnit. To, že už spolu najednou dva lidi nechtěj bejt, přece vůbec nic nemění na radosti z okamžiků, který spolu prožívali, když jim bylo hezky. A to je to důležitý. To je to, co zůstává.

Takže, rybičky… Pokud jste s někym šťastný, tak prostě buďte, protože co bude zejtra je úúúplně jedno! Užívejte si ten pocit, tu energii… koupejte se v ní, panč to je to, oč tu běží!:)

Srdce ví

Hlavní vtip s princem na bílym koni ale podle mě vězí v tom, co jsem nakousla už na začátku. A sice, že když se najednou objeví, tak si otázku, jestli je to ON, vůbec klást nemusíte. Prostě to víte. Všechno je totiž najednou neskutečně správně. A jo, asi si tim pádem myslim, že když má člověk zásadní pochyby, tak to znamená, že to prostě ten pravej neni. Já vim, je to vopruz… ale moje zkušenost je, že srdce prostě ví! Otázkou je, jestli to chce vědět i hlava.;)

A to je právě vono! Všimněte si, jak si většina lidí svoje vztahy pořád nějak racionalizuje. Hledá si omluvy, výmluvy, důvody proč něco jde nebo nejde, myslí pragmaticky… „Když on je na mě hodnej,“ „Ale co děti?“ „Ona to přece myslí dobře…“ a přitom jim uvnitř zběsile mávaj rudý praporky. To proto, že člověk přece nemiluje hlavou, ale srdcem! A i když se to, co kdesi hluboko v sobě dobře víme, snažíme nevidět, tak nás to nakonec stejně dostihne.

A co teda podle mě to „milování srdcem“ vlastně znamená v praxi? No, že jednoduše při tý opravdový lásce svýmu partnerovi důvěřujete, vážíte si ho, respektujete ho a… Milujete ho! Se všim všudy a nejvíc ani ne tak za ty dokonalosti, ale právě za ty malý vroubky a šrámy, co vás třeba budou někdy štvát, ale díky nimž vidíte, jak moc je lidskej a opravdovej (a že si to všechno jenom nevymejšlíte :D).

A kdo by teďka chtěl vědět, jak má teda tu svojí osudovou rybičku, sakriš, potkat, tak ten se to dozví v příštim článku, panč Růžová na to má návod (no fakt, nekecám!)!;)

P.s. Pokud se vám moje moudra líběj a připadaj vám užitečný, zkuste i můj kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY!;) Najdete ho TUHLENC, hned dole pod videem a úplně ZADARMO!;) 

P.p.s. Pro ty z vás, kdo by chtěli do tématu pohádkovejch vztahů proniknout trochu hlouběji, kdo by chtěli zjistit, jak vytvářet zdravý a dospělý partnerský vztahy a nebo fakt konečně potkat „toho pravýho“, mám v rukávku (v takovym tom nafukovacim pro neplavce:)) svůj novej e-kurz, A žili spolu šťastně až do smrti! Ale bacha, pančto možná se vám po něm život obrátí tak trošku naruby.:)

www.karolinadobrovska.cz