Asi všichni jsme v posledních dnech v novinách a sdělovacích prostředcích zaznamenali informaci o kontaminovaných bio okurkách ze Španělska. V souvislosti s tím mne napadlo napsat tenhle článek. Je to asi sedm let zpátky, co jsem na Floridě sledovala tetu, jak pokaždé, než připravila salát nebo mi podala ovoce, postříkala ho nějakým sprejem a teprve potom umyla vodou. Když jsem se jí zeptala, na co to je, odpověděla mi: „To dělá ovoce a zeleninu zdravější.“

Nedělám tu reklamu nějakému konkrétnímu „čistícímu“ prostředku, ale přišlo mi to momentálně docela příhodné. V Americe i Kanadě je to hodně rozšířené, mají to v kdejakém supermarketu a sama to od té doby používám.

Jak jsme se teď mohli přesvědčit ani produkty z bio farem nemůžou být 100% zárukou kvality. Bohužel. Člověk není neomylný. Když si k svačině nedáte jablko s pesticidy, dáte si ho s kontaminovanou močůvkou. Co k tomu dál říct…?

Určitě bychom se měli shodnout na tom, že je potřeba ovoce i zeleninu před konzumací nebo její přípravou dobře umýt, a tím maximálně předejít všem možným bakteriím a škodlivinám, aby se dostaly do těla. Běžně dostupné ovoce i zelenina prochází většinou neuvěřitelnými procesy než nám skončí na talíři. Pokud nemáte vlastní zahrádku a nehrajete si na malé farmáře a farmářky, jste nejčastěji odkázaní na různé hypermarkety, supermarkety a jiné …markety. V oddělení ovoce a zeleniny pak začíná přehlídka produkce ze všech možných i nemožných států, vytržená jak z hodiny zeměpisu. K nejoblíbenějším rozhodně patří „populární“ česnek z Číny. Zajímavá je ale bez pochyby i cibule z daleké Austrálie (Lidl) nebo třeba špenát ze Španělska (Albert). Jakoby se tyto potraviny u nás nedaly pěstovat (to už je ale zase kapitola sama pro sebe). Aby se k nám plodiny dostaly „čerstvé,“ projdou nejen řadou nemytých rukou, ale také tzv. zrajícími procedurami.

Předveďme si to například na rajčeti. Nebudu zabíhat do úplných detailů a ztrácet se v chemických vzorcích. Ale, takové krásné červené velké lesklé rajčátko, prostě napohled prototyp zdravého kusu zeleniny (co ho známe z většiny obchodů), se předtrhává zelené, jako to vidíte tady na obrázku (ano, to NEJSOU jablka :|). Existuje stupnice, podle které se určuje, jestli je plodina už dostatečně velká, tak akorát „zralá“ a barevná. Když dojde do nějakého takového stádia zelenosti, může být sklizena a uskladněna (Cantwell, 2010). Aby se zpomalil proces dozrávání, leží rajčata ve velkoskladech až dva týdny při různých teplotách (od 7 do 21°C) na různě dlouhou dobu (Suslow and Cantwell 2009). Následně, aby byla zbavena potencionálních bakterií, jsou na dvě minuty macerována v tzv. chlorové koupeli. V tak krátkém čase toho do sebe rajčata příliš neabsorbují, ale v případě, že by byla jejich slupka nějak poškozená, chlor dovnitř samozřejmě může proniknout víc a rajče si ho s radostí trochu natáhne. Proto vám doporučuji veškerou zeleninu a ovoce kontrolovat a v případě, že má porušenou strukturu, vyberte si jinou. Po koupeli jsou rajčata uskladněna na další zhruba dva až tři týdny. V té době projdou zrajícím procesem a jsou na 24-72 hodin vystavena ethylenovému plynu, při čemž dochází k zabarvování plodiny její charakteristickou barvou (Suslow and Cantwell 2009). Jenže to ještě není všechno… Protože každý správný obchodník ví, že nejvíce se „prodává očima,“ jsou rajčata dobarvována, aby bylo pěkně červeňoučké jedno jako druhé. TEĎ už jsme konečně u konce. Poslední kosmetickou úpravou je voskování. To se dělá proto, aby zelenina nevysychala, nepřicházela o svou svěžest a nescvrkávala se (Vegi Wash 2010).

Tak, a teď sama nevím, jestli má vůbec ještě smysl psát o nějakém čistícím spreji a jestli bych si radši neměla jít na balkon vysadit záhon?:D Nejhorší na celé věci mi připadá, že jsou všechny tyto procesy oficiálně schválené a že nám všichni tvrdí, že i přesto jsou ovoce a zelenina zdravé a v naprostém pořádku. Z toho jsem totiž tak trochu jelen. Ale zpět k tématu.

Co je to tedy ten sprej o kterém se tu pořád zmiňuji? Tento přípravek je, jak už vyčtete z jeho názvu, na čištění a umývání ovoce a zeleniny. Zajímalo mě ale, jak to vlastně funguje. Složení těchto sprejů je docela podobné, takže uvedu ty ingredience, které obsahuje třeba sprej co mám doma:

• voda
• sarkosyl (sodium lauroyl sarkosinát)- jak výrobce uvádí, jedná se o potravinářskou čisticí složku vyrobenou z palmového oleje
• karboxymethyl celulóza (E466) v charakteristice této látky je přímo napsáno, že se využívá k ošetření povrchu ovoce a zeleniny; je zdraví neškodná
• vilín (přírodní adstringent), přirozeně uzavírá nebo stahuje póry buněk
• kyselina citronová (E330) je jednou z mála bezpečných aditiv; obecně se vyskytuje např. v citrusových plodech
• sorbát draselný (E202) se řadí ke konzervantům, které jsou zdraví neškodné

Z toho, co jsem vyčetla v různých diskuzích, hodnoceních nebo článcích týkajících se těchto přípravků jsem došla názoru, že používat sprej stojí za to. Díky přírodním složkám, konzervantu a stabilizátoru se zbavíte vosku na povrchu plodiny. A právě kyselina citronová zabije i případné bakterie (salmonela, listerie, E. coli) a zničí povrchové pesticidy (Ibrahim, Squidoo 2011), které vodou dolů prostě nedostanete, jelikož jsou vyráběny tak, aby „přežily“ déšť. Takže není od věci tím umývat i bio zeleninu… Na některých stránkách dokonce lidé sami často uvádějí návody na podomácku vyrobené „odstraňovače nečistot“ s použitím např. vinného octa. (pro zájemce viz: Vyrobte si svůj vlastní prostředek na mytí ovoce a zeleniny, doporučuji recept obsahující ocet)