Nóóó, takže už je prej konec října nebo co a tak je načase uvařit si něco správně (pod)zimně hřejivýho, co řikáte? Tahle fazolová dobrota opět pochází z dílny Yotama Ottolenghiho (ne, neptejte se mě, jak se to jméno má vyslovovat!:D), kterej jí originálně nazval „Míchaný fazole se spoustou koření a libečkem“ a já jsem se s ní minule pokoušela ohromit svoje nadřízený. Tvářili se spokojeně, tak snad to nedělali jenom jako.:D
Nuže, po zhýralém obžérství, ke kterýmu došlo na mé nedávné dovolené v Itálii a z něhož jsem se vrátila s pěkně upnutýma kalhotama, jsem opět zpět v plné rybí formě!:) Otázkou týdně pro mě bylo, „Který jídlo je to nejzdravější a zároveň i to nejkrásnější na celičkym širokym světě?“ Ano, hádáte správně, jsou to čerstvé jarní závitky! No řekněte sami, nejsou nádherný? A to se mi eště nepovedlo je úplně dobře zabalit…
Můj přítel je vegetarián…ale taky Angličan, takže se nenechte mýlit, že by měl ponětí o tom, jak vypadá čerstvá zelenina, natož pak, jak se s ní nakládá. Živ z hmoty neznámého původu, neustále dokola rozmražované v mikrovlnce a prodávané pod eufemistickým názvem „vegetariánské burgery“, mi můj milý vysvětloval, že na nic jiného nemá čas, peníze ani energii. Rozhodla jsem se proto zveřejnit tento recept, jenž je důkazem mého vítězství nad všemi právě zmíněnými, živými i neživými, objekty i subjekty.:)
Handcrafted with love by STUDIO SYNAPSE, 2013